Kapitola 2: Zavádění participace dětí a mládeže v kontextu kvality péče v sociálních službách

Úvod

Přestože žijeme v demokratické společnosti již téměř čtvrt století, stále ještě v mnoha sociálních službách přežívá duch paternalismu. Shodou okolností v posledních dnech zčeřila poklidnou letní hladinu českých médií informace o naprosto nevyhovujících podmínkách v Dětském domově v Liběchově na Mělnicku, kde do současnosti panuje nepřiměřeně tvrdý režim, v němž děti nejenže nejsou vnímány jako partneři, nýbrž s nimi bylo zacházeno spíše jako s trestanci (Mazancová, 2014). Přes takové excesy se však přeci jen zdá, že se začíná prosazovat názor, že organizace poskytující sociální služby jsou zodpovědné za podporu svých uživatelů na participačních procesech.  Dokonce nejen těch, které přímočaře souvisí s jejich osobním životem a individuálním plánem rozvoje, nýbrž i těch, které se vztahují k poskytování a utváření sociálních služeb v organizaci.

Krebs (2010) popisuje uplatňování participativní filozofie jako zásadní změnu postavení člověka, který přestává být objektem sociální politiky, a stává se jejím plnoprávným, odpovědným a respektovaným subjektem. Zapojení uživatelů do rozhodování se tak stává také důležitou složkou hodnocení kvality sociálních služeb. Pozvolna se tento trend uplatňuje i pro uživatele sociálních služeb, kteří patří do kategorie dětí a mladistvých. K následující studii mě bezprostředně inspirovala zkušenost z dětského domova RIEDERENHOLZ ve Švýcarském St. Gallenu, který prošel reformou a stal se modelovým příkladem participativně orientované organizace sloužící dětem. Hledisko „participativnosti“ zde bylo aplikováno nejen na přímou práci s dětmi, ale stalo se také kritériem hodnocení kvality dětského domova jako organizačního celku, v němž se duch participace stal součástí organizační kultury. Vzhledem k tomu, že obdobná proměna čeká řadu dětských domovů v České republice (a nejenom jich), považoval jsem reflexi této zkušenosti jako výborný startovní bod. Abych však svoji zkušenost z dětského domova Riederenholz zasadil do širšího kontextu, opírám se rovněž o literaturu, která se tématu zavadění participační filozofie do organizačního prostředí sociálních služeb pro děti a mládež věnuje.

Myšlenka, že se děti a mladiství mohou a mají podílet na rozhodování v kontextu sociálních služeb, se však neuplatňovala vždy. Dřívější pohledy na participaci se zaměřovaly převážně na dospělé, a také v oblasti služeb pro děti a mládež se vycházelo z předpokladu, že zapojením rodičů dochází automaticky k reprezentaci nejlepších zájmů dítěte.  McNeishová a Newman (2002) komentují vývoj participativního diskursu v anglosaském prostředí a konstatují, že v současnosti se zde ovšem již nevede debata o tom, zda děti a mladistvé do rozhodování zapojovat, ale spíše se hledají cesty, jaké přístupy k zapojení uplatňovat v různých podmínkách a situacích, aby toto zapojení dětí a mladistvých bylo účinné a autentické. V českém prostředí se zdá, že k samozřejmosti představy o zapojování dětí a mladistvých do rozhodování v kontextu sociálních služeb máme ještě dosti daleko. V následující studii se proto zaměřuji na participaci jako jednu z dimenzí kvality sociálních služeb a kladu si otázku: Jakými způsoby můžeme podporovat participaci v organizaci v kontextu zvyšování kvality sociálních služeb?

Knihu lze zdarma objednat na adrese:

__________________________________________________________________________________

Cejl 72

602 00 Brno

Česká republika, EU

tel. +420 545 243 923

fax +420 545 243 924

mobil +420 608 509 110

e-mail: info.ceskobritska@gmail.com

___________________________________________________________________________